Příběh Sama, (ne)obyčejného kluka - část 2
14. května 2012 v 17:22 | Anody
I přesto, že to byl tak úžasnej pocit, jednou to muselo skončit. Museli jít taky domů. Bohužel si Sam samozřejmě divokého koně domů přivést nemohl. Jeho dům nebyl příliš veliký a měl jen malou zahrádku okolo. Byl by v malém prostoru. Ačkoliv nerad, musel se s ním rozloučit. Mezitím co kůň běžel za svým stádem, Chico se Samem se pomalu "courali" domů. Tam už na něj čekali jeho rodiče a vyptávali se ho, kde byl tak dlouho. Sam raději pomlčel o koni, omluvil se a odešel si umejt ruce a převlíct se. "Večeře!" ozval se maminčin hlas a Sam byl za něj rád, už měl pořádný hlad. K jídlu měli chleba s máslem a rajčaty, to mu velmi chutnalo.
Druhý den vyrážel do školy a přemýšlel o včerejšku, co se mu přihodilo po škole. Jenže hřebec už je pryč a možná ho už ani nejspíš neuvidí. Ale byl rád, že se mu vůbec taková příležitost naskytla. Zazvonilo a do třídy vešla učitelka, která je zároveň jejich třídní. První hodina češtiny, většině žáků zkazí zbytek dne. Profesorka je velice milá a hodná, avšak je stále profesorkou.
Ale, co se to děje s tím pravopisem?
13. května 2012 v 11:52 | Anody
Byl listopad. Mám zvláštní pocit, jako kdybych měl být, tam, kde nemám. "Dobré ráno" pravila maminka.. "bré", odpověděl jsem a dále ležel v posteli. Asi po čtvrt hodině jsem se nakonec odhodlal vstát, ale nerad. No a tak jsem tak připraven do školy a vyrážím. Prostě běžný den. "Ahoj Luboši! Jak je?." Konečně někdo normální, pomyslel jsem si. Taksi tak povídáme, náhle škola a sakra, už jsme u ní. To to tak rychle uběhlo. Zvoní, já sedím a čekám, kdy vejde do třídy ta naše úča. Přišla, začneme češtinou. Tu já zrovna nemám rád, ten pravopis, to je hrůza. Snažím se alespoň psát správna y/i a udělat co nejmíň chyb. Kontrola, vyměníme si sešity ve dvojicích. Dostal jsem zrovna toho největšího šprta, proč? A on samozřejmě mě, to bude trapas. Co to je? dívím se, vždyť tam má jen i ale co takhle písmeno y?Uplně tam chybí, dále tam taky neni ů ale jen ú. To je zmatek, tak co, alespoň to nebudu já, kdo to bude mít celý špatně. Učitelka začíná říkat, jak to má být správně a já jen fajvkuju a fajvkuju a nestačím se divit. Jak je možný, že má všechno zatim dobře, i když tam má jen jedno a to měkké i a jen u s čárkou. To je celý pomotaný, asi fetovali či co. A vida, vážně celý dobře. A co já ? Blbě.. To snad není pravda. Ptám se tý úči, jako co se stalo. A co ona na to? Řekla, že jsem sto let opicemi, že tak už se dávno nepíše. Chápete to? Já a sto let za opicemi ? Co teprav tedy oni. No to není fér. Když už se mi jednou to povedlo docela dobře napsat, zjistím, že je to zase z většiny špatně. Říkám si zaco, zaco to je. Kdyby mi to alespoň někdo řekl, co tady dělám? Vždyť to není můj svět. Vážně, jsem tam, kde být nemám, jak jsem si to myslel.. Pozdě, teď už jsem v tom namočený až po uši. Je moje mamka vůbec mou mamkou? Nehrajou jen divadlo? Achjo, na nic neznám odpovědět a to mi jde proti srsti. Chci, aby to byl jen sen, štípnu se "au!" Nic, jsem vzhůru a přesto si říkám že není možné, abych bdil.
Co se skrývá pod maskou
13. května 2012 v 11:31 | Anody
Co se skrývá pod maskou
Tma, nic nevidím, srdce mi tluče o závod. Čas jakoby se zastavil, nevím nic o světě, nevím nic o tom, co je kolem mne, je zde i někdo jiný? To jsou jen otázky, ale kde je pravda. Jdu rovnou za nosem. Už kráčím podivným prostředím nějakou dobu a stále nic, začínám být nervozní. Jen aby se mi to jen zdálo. "Au!" má hlava se s něčím střetla, zeď. Ale počkat, žádná zeď, dveře! Kde je klika? Šmatám, šmatám, ale klika nikde. Nevzdávám se a hledám dál, má snaha se vyplatila, vystouplé místo se dalo zmáčkonut, bylo to talčítko odemykající tyhle dveře. A jsem za nima. Najednou hlas, tak milý, laskavý. Kdo to je? Někdo, je tu také ve tmě a sám. A tak co, začnem si povídat alespoň zabydeme čas. Chtěla bych toho dotyčného spatřit. Musí být nádherný, potom co vím, jak mluví.
"Aaaaaaaa" zakřičela ta osoba vedle mne. Jen pavouk, bála se. Začínám mít hlad a kručí mi už z toho v břiše, aproto vyrážíme hledat nějaké místo, s jehož pomocí se dostaneme ven. Ani krátký záblesk světla, to nemůžem přežít. Avšak ona se nevzdává, jde dál a já za ní. Kolik času uplynulo? Nejsem už tu moc dlouho? Ptám se, ale ona mi ne a ne odpovědět, prý mám být tiše, požádala. Slyším zvuk, zesiluje a zesiluje. Je to déšť, možnost dostat se ven! Jo, my to dokázali. Osoba, když jsme se dostali na denní světlo, se náhle začala schovávat. Proč? Chtěla bych ji poděkovat a vědět s kým mám tu čest, vždyť mě zachránila. Po dlouhém přemlouvání se nechá, ale upozorňuje mne, že jsem to chtěla, že ona za to nemůže. Sice nechápu, avšak ji řeknu, že souhlasím, což byla pravda. Pomalu se začne otáčet, moc se ji nechce. Vidím její tvář, je smutná a ošklivá, otočím se, nemohu ji vidět. Potom si řeknu, proč jsem to udělala, je to taky člověk. Vždyť mne zachránila, otočím se, ale ona nikde. Nechala jsem ji, poté co pro mne udělala. Ona mne upozorňovala, ale mne to nedošlo. Její tvář se mi stále zjevovala. Vypadala jak škaredá maska a já ji kvůli tomu ublížila, dala jsem silně najevo, že se mi nějak nelíbí.
Asi měsíc potom, jdu do obchodu s potravinami a zaslechnu hlas, někoho mi připomíná, koho? Je to ona, už je to tak. Bojím se ohlédnout, kde stojí, bojím se, že jí zase ublížím. Chci ji spatřit, ale nechci ji ublížit. Mohu to udělat znovu. Musím ji poděkovat, co když však mne ona nebude chtít ani vidět? Hlavou se honí myšlenky sem a tam, nedokážu se ani pohnout. Zase její hlas. Nevydržím to, ohlédnu se a u regálu s právě čerstvým voňavým chlebem stojí. Je mi jendo jak vypadá. Mám ji ráda, takovou jaká je. Jdu k ní, obejmu ji a omluvím se. Nechápavě se na mne podívá a přijme mou omluvu. Od té doby jsme nejlepšími kamarádkami, kterým nezáleží jak kdo vypadá, jakou má masku, ale jaké má srdce.
Příběh Sama, (ne)obyčejného kluka - část 1
12. května 2012 v 19:07 | Anody
Byla středa odpoledne. Právě se vracel ze školy, šel sám. Po jeho boku ani živá duše. I přesto se stále usmíval. Vždy, než mu jel autobus, sedíval na schodech mezi starým domem a domem novým. Lidé tudy chodili málokrát. Vyndal si mobil se sluchátky a začal poslouchat písničky. Mimo to měl taky rád tanec, trénoval streetdance a breakdance. Bylo to jeho tajemství. Asi pátnáct minut před příjezdem autobusu vyrazil na zastávku. Když přijel domů, s radostí ho přivítala jeho rodina. Měl skvělou rodinu. Jeho pes na něj začal hned skákat, a proto šli spolu ven. O cestě rozhodoval Chico. Dnes se mu zachtělo do lesa. Bylo tam příjemně. Chico směl v lese pobíhat sám, jen tak bez vodítka. Když si hrál, tak si jeho páníček Sam vylezl na vyšší strom a poslouchal zpěv ptáků, poletujících z větve na větev. Ještě jsem se nezmínila, že bydlel na venkově, kde byla spousta divokých zvířat v přírodě. I když to byl venkov, byl hodně veliký. Ozvalo se zařehtání. Sam se lekl, podklouzla mu noha. V tu chvíli člověk nemyslí na nic jiného, než na to co se právě děje. Pomalu padal k zemi. Znovu se ozvalo zařehtání. Sam už dopadl, ne na zem, ale na okouzlujícího hnědáska, divokého koně. Štěstí mu přálo. Kůň se naštěstí moc nevylekal, tudíž se Sam dokázal udržet na jeho hřbetu. Nakonec si řekl, že se na něm projede. Zavolal na Chica, aby běžel za nimi. Hřebec pochopil. Osoba co na něm seděla mu připadala mírumilovná a přátelská. Možná mu i něco řekl čtyřnohý tvor, to se neví. Začali klusem, nakonec však přešli do sprintu. Pro všechny to byla náramná zábava.
"Štěstí"
11. května 2012 v 23:14 | Anody
Buď se mi to zdá, ale to by bylo hodně divný, ale jestli je to co si myslím pravdou, tak mám v poslední době hrozné "štěstí". Člověk si už říká, že to snad neskončí. Ne, to nemůžu říkat! Prostě to skončí! Ale kdy? Doufám, že co nejdřív. Nedávno mi zemřel můj roztomilý, dokonalý mazlíček. Ztratila jsem všechny své doklady a důležité věci. Prostě katastrofa. Nakonec jsem, ale měla trochu štěstí s těmi doklady atd., protože je někdo našel, já. Hledala jsem je cca necelej týden. Potom mi taky záhadně mizí věci. Mezi ně patří i naušnice na pravé ucho. Některé předměty mi zase odchází, přestávají fungovat.
Prostě poslední dobou vážně skvělý. Doufám, že aspoň vy máte víc štěstí.
Co poslouchám
11. května 2012 v 22:50 | Anody
|
Jen tak pro zajímavost (o mně), hudba
Poslouchám i někdy rodiče, ale chci mluvit zase o muzice. Mezi mé oblíbené kapely patří např.:
Green Day, Linkin park, Simple plan, The offspring, nightwish, škwoři a další.
Taky mám ráda hudbu sólových zpěváků. Někteří však ale i příliš nemusim, už kvůli jejich chování. Nebudu tu ani raději jmenovat nějaká jména, která u mě mezi ně patří. Třeba se i v nich pletu a jsou jiní, než si myslím. Kdybych sem nějaké napsala, tak by někdo souhlasil a někdo ne. To je věc názoru.
Vezmu-li v potaz styl, žánr. Tak se mi líbí od každého něco. Nejvíce, nejčastěji poslouchám rock, ale nemám, neznám žádný druh hudby, který by mi vyloženě vadil. V každém něco je.
A jaký máte nejraději styl vy? Na to si odpovězte samy, nikdo vám to neurčí, neřekne vám co máte poslouchat.
Ať žije hudba! ;)
Tanec
11. května 2012 v 22:25 | Anody
|
Tanec

Tanec se dá rozdělit na mnoho "oddílů". Ale základními, nejjednodouším rozdělením je :
1. Tanec klasický
- patří sem např. balet, standartní tance jako je valčík, waltz a podobně, taky latinskoamerické- samba, cha-cha,..Sólové (nepárové tance) což je třeba břišní a výrazový. A ostatní
2. Moderní tanec
Říkám se jim tak, protože jsou nový, to ví asi každý.
- hiphop, breakdance, streetdance, tecktonik,...
Tanec se pro odbourávání této "tukové hmoty" stává jedním z nejlepších prostředků, protože:
Při tanci zapojujete všechny svaly, nejen některé jako v posilovně ( tanečníci mívají nejlépe zformovanou postavu, protože tancem posilují všechny partie, včetně břicha, hýždí, boků atd...) Což by většina lidí neřekla.Balet je většinou považován za jednoduchý sportči, že to není sport, ale jen nějaký přihlouplý pohybování. Balet je však při tomdocela težký. Ti co si o něm mysleli bůhví jak je primitivní, se pak dost divili, když si ho zkusili a teklo z nich větší množství potu, než obvykle, než čekali.
Při tanci se ženám nestane, že by po několika měsíčním tréninku vypadaly jako "kulturistky", protože tancem se svaly rýsují a zpevňují - nezvětšuje se jejich objem
Taneční hodiny probíhají v kolektivu, při hudbě, zábavnou formou. Každá hodina je jiná, tudíž se nestává, že by se "někdo" začal nudit díky stereotypu
Tanec má navíc i společenský přínos - vše co se naučíte můžete využít při společenských akcích, na párty, na plesech atd...
Tanečních stylů je velké množství a každý si může vybrat podle věku, své kondice i podle toho, co ho baví a jakou hudbu poslouchá - pro ty mladší např. street dance, hiphop, break dance atd, střední generace - zumba, latinodance, dance yoga, flamengo atd… pro starší generaci - společenské tance, orientální tance atd…
Při tanci zapojujete všechny svaly, nejen některé jako v posilovně ( tanečníci mívají nejlépe zformovanou postavu, protože tancem posilují všechny partie, včetně břicha, hýždí, boků atd...) Což by většina lidí neřekla.Balet je většinou považován za jednoduchý sportči, že to není sport, ale jen nějaký přihlouplý pohybování. Balet je však při tomdocela težký. Ti co si o něm mysleli bůhví jak je primitivní, se pak dost divili, když si ho zkusili a teklo z nich větší množství potu, než obvykle, než čekali.
Při tanci se ženám nestane, že by po několika měsíčním tréninku vypadaly jako "kulturistky", protože tancem se svaly rýsují a zpevňují - nezvětšuje se jejich objem
Taneční hodiny probíhají v kolektivu, při hudbě, zábavnou formou. Každá hodina je jiná, tudíž se nestává, že by se "někdo" začal nudit díky stereotypu
Tanec má navíc i společenský přínos - vše co se naučíte můžete využít při společenských akcích, na párty, na plesech atd...
Tanečních stylů je velké množství a každý si může vybrat podle věku, své kondice i podle toho, co ho baví a jakou hudbu poslouchá - pro ty mladší např. street dance, hiphop, break dance atd, střední generace - zumba, latinodance, dance yoga, flamengo atd… pro starší generaci - společenské tance, orientální tance atd…
Já osobně mám rádajak tance moderní, hlavně breakdance, streetdance, tak i klasické tance. A však jsou mi asi blíž ty moderní.
Hudba a já!
10. května 2012 v 20:46 | Anody
|
Jen tak pro zajímavost (o mně), hudba
Tento článek má název Hudba a já! Takže bude o tom, co si o ní myslím.
Já osobně hudbu miluju, život bez ní si nedovedu představit. Když mi není nejlíp, jediný co mi prostě pomůže je právě ona. Její pomocí můžeme vyjádřit vlastní pocity, nebo pocity jiných. Když poslouchám tón po tónu, představuji si příběh a mám pocit, že mohu vše. Třeba i létat. Nejraději bych žila jen hudbou, ale realita je realita.
Že někdo říká, že neumíte zpívat? Nad tím bych si nijak nelámala hlavu. Jo, člověka to sice asi trochu zamrzí, avšak i přesto může zpívat. Už bylo i několik případů, že někdo si zpíval a ten druhý na to neměl náladu, a proto mu řekl, že zpívá hrozně a ať toho nechá. Ta daná osoba např. zrovna zpívá nádherně, ale zpívat už nechce, protože si od té doby myslí úplný opak. Lidé udělají často vše, aby docíli svého. Zpěv má sloužit k zábavě. Celkově hudba má mít takový cíl. Hudba je známa už od pradávná. I kapky vody dopadající na předmět vytváří hudbu.
Mám čas, jdu si poslechnout hudbu, zahrát na hudební nástroj či zazpívat. Ale tohle vše, je jen můj názor. Jednou mi jedna dotyčná osoba řekla, že muzika, tanec a podobně, je ztráta času. A tak jsem se musela nad tou vvětou zamyslet a připomenout jí a mně, co mám na hudbě ráda. První věc co mě napadla a již jsem se zde zmiňovala byla ta, že její pomocí mohu vyjádřit, dát najevo své pocity. Pak hned, že dokáže člověka, alespoň tedy mě, naladit na svou notu a třeba mu zlepšit náladu. Už jen její poslech inspiruje klidně lidi k něčemu, čeho už chtěli dosáhnout dřív. Hudba má mnoho významů, všechny zmiňovat nebudu.
Dělejte si co chcete, ale nikomu nebližte. Nevíte přesně jaký má kdo plány. (nemusí se o nich totiž zmiňovat) Já bych se chtěla věnovat hudbě a studovat nějakou tu školu, nemám však možnost. No, možná jo. Ostatní chtějí, mají představu, spoléhají, že se budu věnovat lékařství. Pomáhat lidem by se mi líbilo, tento způsob by mi však nevyhovoval. Z části si za to mohu sama, nikdy jsem to nikomu neřekla, kromě rodičů, kteří to nepreferujou. Jednou to dám víc na jevo a tu školu vystuduju, to říkám a tak se i stane!
Už pomalu nevím co dále pstát, nechci z toho dělat nějakou dlouhou slohovku. Tudíž to nejspíš ukončím. Neřešte příliš, co říkají ostatní, řešte více svůj názor. Ale i názory jiných často pomůžou. :)
Říkejme tomu úvod
8. května 2012 v 21:53 | Anody
Ahoj asi bych začala tím, že se jmenuji Anody. No popravdě mé jméno zní trochu jinak, ale tady jsem Anody.
O čem bude tento blog? To ani konkrétně nevim, ale tak jako nastoprocent tu bude něco o hudbě. Že jsem budu chodit každý den nemohu slíbit, nikdo neví, co se kdy stane. Jediné, co mohu slíbit, je to, že sem nebudu kopírovat články z jiných stránek, blogů. Když už bych jsem něco dávala, tak bych to napsala svými slovy a ještě bych to udělala z vícero článku, ne pouze jednoho. Vzhled později změním, tenhle je jen na chvíli . To je asi vše. Těm co jdou nyní spát, přeju dobrou noc a ostatním dobrou zábavu. PS: V každém je něco originálního, dobrého a nikdo nemá být podceňován! Tak zatím.